Historie
Přestože se uvádí, že toto plemeno nemá příliš dlouhou historii, není tak úplně jisté, jestli neexistovalo už dříve vzhledem k tomu, že v severských oblastech se psi využívali k tahání od nepaměti. Jisté je, že pochází z Norska, resp. že byl poprvé představen na závodech tamtéž. Původně tahali jednoho běžkaře či pulkaře (pulka - malé saně na náklad, které táhl pes a člověk na lyžích dříve přidržoval vodítko v zubech!, nyní je běžkař k pulce už připřažen).
Evropský saňový pes, známější u nás pod zkratkou ESP (reps. éespéčko) je vyšlechtěn z německého krátkosrstého ohaře, pointera (ze skupiny anglických ohařů) a greyhaunda (chrti). Rovněž v sobě nese větší či menší znaky alaskana, aljašského a sibiřského husky. Každý pes má v sobě jiné procento krve určitého plemene, každý pes je i v tomto smyslu originál. Pointr dodal ESP dobrý čich a povahu, greyhaund rychlost, alaskan sílu.
Proto také definovat plemeno není jednoduché. Obecně platí, že za ESP se dá označit tažný pes, který má v sobě po předcích více než padesátiprocentní podíl německého krátkosrstého ohaře, nebo pointra, nebo kombinaci obou. Zbytek tvoří aljašský husky nebo greyhound (pak se ESP nazývá greyster). Kvalitní ESP dostane rodokmen i průkaz původu (např. od musherského klubu), ale plemeno uznáno FCI není.
Nejlepší evropští saňoví psi se chovají ve své domovině a pak také u nás, ale i naše linie pocházejí z Norska.
Exteriér
Evropský saňový pes je ušlechtilý, harmonický pes, jehož stavba těla zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Pohybuje se vzpřímeně, ušlechtile, prostorově harmonicky, což ještě podtrhuje jeho výrazné plynulé vnější linie, suchou hlavu, dobře nesený prut a přilehlou, hladkou srst. Nejčastěji se ESP podobá velkému německému ohaři, v kohoutku může dosahovat 65 až 70 centimetrů, u fen 60 až 70 centimetrů. Poměry mezi délkou těla a výškou se liší jedinec od jedince.
Kůže bývá napjatá, se záhyby jen na hlavě v oblasti čela, srst je krátká, hustá, na omak někdy jemnější, jindy tvrdší. Na hlavě a uších je vždy krátká a řidší. Vespod prutu nemá být nápadně delší. Srst má pokrývat celé tělo s výjimkou spodní strany břicha, kde bývá osrstění méně husté, někdy jen kůže.
Zbarvení je možné jakékoliv kromě čistě bílé: hnědé bez jakýchkoliv odznaků, s hnědými plotnami či skvrnami, nebo tmavě či světle hnědý bělouš, nebo pouze hnědo-bílý bez groše, nebo černé zbarvení bez odznaků, černých ploten či skvrn, nebo černý bělouš, nebo pouze černo-bílé zbarvení bez groše, nebo žluté až béžové v těchtýž odstínech.
Za jedinou chybu se pokládá, když pes nemůže běhat.
Povaha
Evropský saňový pes nebývá konfliktní. Je to mírné a přitom temperamentní plemeno, které je inteligentní, snadno se učí a dobře chápe i povely potřebné k provozování psích sportů. V těch mu pomáhá jeho soutěživost, rychlost a obrovská výdrž. ESP mají výbornou chuť a vůli k tahu, ale přesto jsou vhodní i jako domácí psi, pokud jim je poskytnuta dostatečná a pravidelná možnost pohybu na kole nebo na běžkách. Jsou velmi silní a vždy běhají naplno. Milují vodu a rádi aportují.
Toto plemeno není ani bázlivé, ani nervózní a uštěkané, nikdy ne agresivní. Obvykle miluje děti i ostatní zvířata.
Pro koho se hodí
Hodí se do aktivní rodiny, která dokáže využít jeho temperament.
Cyklisté mohou s evropským saňovým psem provozovat bikejöring (a naučit psa buď tahat, nebo běžet vedle kola), ESP se však hodí i pro řadu dalších sportů: pro caniscross, scooter, skijöring, agility, dogdancing, obedience, sportovní kynologii, flyball, frisbee... plus také pro mushing na sněhu i na suchu.
Péče
Kromě vysokých nároků na pohyb není péče o ESP nijak náročná. Jejich krátká srst nevyžaduje zvláštní údržbu. Pozornost je třeba věnovat pouze čistotě uší, kde se může kvůli sklopeným boltcům nahromadit bez odpovídající péče ušní maz a způsobit komplikace vedoucí až k hluchotě.
V zimě při závodech dostávají evropští saňoví psi speciální botičky, aby se jim na zmrzlé půdě lépe běhalo. Jinak je tlapkám nutné věnovat péči odpovídající zvýšenému pohybu na sněhu, tj. čistit polštářky tlap od případné soli a mazat je krémem proti popraskání.
Aktivní pes musí dostávat odpovídající stravu, vhodná je např. kompletní suchá strava superprémiové řady.
Perspektivy
Uznání kynologickou federací FCI by někteří chovatelé uvítali, ale jiní jsou v zásadě proti. Pro uznání jsou ti, kteří by chtěli např. v soutěžích agility postoupit se svým psem na vyšší závody, proti jsou všichni, kteří se zajímají o plemeno jako celek: paradoxně by to mohlo plemenu uškodit. O ESP by se začali zajímat různí takychovatelé, ve velkém je množit a popularizovat, a konkrétně musherům by vadilo, že pro uznání nejlepších závodních psů by se více řešilo postavení uší nebo končetin než jejich dispozice vítězit.
